151. narozeniny Antonína Sovy

Minulý rok byl zejména v Pacově zásluhou Městského muzea Antonína Sovy a samotného města ve znamení krásných akcí, kdy jsme si básníka připomněli z mnoha stran.

V únoru jsme pokřtili výbor Sovovy poezie Já nikdy nechci dohotoven být, v červnu pak sovovské album Jiřího Bílého a Michala Röhricha Až bude po boji. Srpen přivítal na Pacovském poledníku řadu kapel a interpretů, kteří představily zase své originální zhudebnění dalších básní a v prosinci to vše završil Alfred Strejček a Margit Koláčková s lyrickým pásmem. A koneckonců i v pozadí vzniku tohoto webu stojí básníkovo výročí. Snad to vše dohromady způsobí, že sovovský étos roku 2014 jen tak neodšumí a básník se nezahalí do ticha. Že všechny ty knihy i hudba budou takovou pozvánkou do básníkova světa, která bude ještě dlouho působit a doputovávat k neznámým adresátům.

Jako oslova i vzpomínka se k 151. narozeninám jistě hodí Sovova báseň Zázrak v přednesu Alfreda Strejčka. Vystihuje Sovu člověka i Sovu básníka. Láska k lidem je základní podmínkou našeho štěstí a plného života. Žádná vnější pomoc či útěšná ideologie nedokáže trvale vyplnit prázdno v srdci a duši. Tahle Sovova láska je prostá a bez okázalých gest. Pokorná a tichá prostupuje celou básníkovu pozdní poezii a její energie trvá v čase.

Zázrak může být pro nás posilou, útěchou, poučením, tím vším, přestože je to hlavně a především nádherná báseň. Stále si naivně myslím, stejně jako básníci, že krásná slova mají smysl. Že dokáží dělat svět a lidi lepšími. Ne vždy a ne u každého. Ale nikdy nevíme, zdali právě v tom a tom člověku tahle jedna básnička nezažehne plamínek něčeho moc krásného.

Právě před rokem jsem v Pacově končil své povídání o Antonínu Sovovi citací z jedné studie literárního historika Arne Nováka. Rok se s rokem sešel a mně ta pasáž stále v hlavě zní. A tak si myslím, že to bude pro básníka to nejlepší přání.

Literární historik Arne Novák o Sovově básnickém díle, tedy zejména o jeho intimní lyrice, prohlásil, že o ni není třeba mít nejmenších obav. Dokud prý bude čten a milován český verš, budou se k Sovovým důvěrným a osobním básním vracet praví znalci a ochutnávači. Jejich nevelký počet bude vyvažován intenzitou jejich přilnutí a pronikavostí jejich porozumění. A pro takový hlouček, třeba rozptýlený po staletích, lyrikové vlastně vždy tvoří.

Já bych Sovovu dílu přál, aby to byl nejen chápající, ale klidně i pořádně početný hlouček.

Všechno nejlepší, Antoníne!

Sdílet