V tón vysoký zladěno přišlo ráno a zvučelo ve mně…

Já housle vzal jsem v ruku po letech doma zas…

Jeden důležitý bod vztahu Sova a hudba leží v básníkově životě. Jeho otec, Jan Sova, byl totiž nejen učitel, ale také hudebník. Hrál výborně na několik nástrojů i sám komponoval, a tak není divu, že do tajů hudby, v tomto případě v hru na housle, zasvěcoval i svého prvorozeného syna. Mladý Antonín Sova na ně hrál v lukaveckém kvintetu, jak nám to krásně zpřítomňuje dobová fotografie, a v muzicírování pokračoval i po příchodu do Prahy. Hrál druhé housle v domácím kvartetu dr. Boreckého nebo s přítelem Karlem Hoffmeistrem prováděli dueta pro housle a klavír. Hudbu měl Antonín Sova rád celý život, často ji poslouchal a ke stáru velice oceňoval tehdejší novinku, rozhlasové vysílání, které mu zpříjemňovalo pobyt mezi čtyřmi stěnami pražského bytu.

Antonín Sova jako člen lukaveckého kvinteta

Ve znamení umělecké syntézy

Biografický základ, to by však bylo málo pro Sovu-hudebníka verše. Je tu také zejména soudobý umělecký a kulturní kontext, který výrazně ovlivnil básníkovu tvůrčí metodu. Impresionismus, symbolismus nebo secese považovaly poezii a hudbu za dvě strany jedné mince. V podstatě se tak na jiné úrovni obnovovalo pojetí ze samých počátků lyrického básnění, kdy byl ve starověkém Řecku přednes či zpěv slova doprovázen hrou na hudební nástroj, nejčastěji lyru. Snaha sugerovat básní určitou náladu a emoci, zažehnout nové významové dění, které se emancipuje od vlastního, pojmového významu jednotlivých slov, přineslo v období fin de siécle nebývalé zjemnění a vycizelování básnické řeči.

Hudba díla – hudba v díle

Jak se ona hudebnost promítá v Sovově díle? V několika úrovních. Ve formální stavbě díla i v jeho obsahovém plánu. Zejména delší básně a básnické texty jsou komponovány jako hudební skladba. Setkáváme se v nich s postupným rozvíjení tématu či myšlenky. Své důležité místo tu mají nejrůznější variace a opakování na úrovni hlásek, slov, nebo i celých syntaktických celků. Časté jsou refrény a repetice. Dále jsou to vlastní hudební kvality verše. Sem lze řadit hláskovou instrumentaci, důraz na libě znějící hlásky a skupiny hlásek. Práci s rytmem verše, s intonací věty a tak dále. Veškeré spojení kompozice, zvuku i myšlenky v důsledku vytváří onu sugestivnost básně, která díky svým hudebním kvalitám míří zase někam k dávným zaříkávadlům a mantrám.

Výbor Sovovy lyriky z roku 2002

Hudba v obsahovém plánu Sovových děl, to jsou známé symboly hudby, houslí, violy, klavíru; motivy koncertů, hudebníků… Ať je to třeba slavné intermezzo Zlomené duše, báseň Z mého života, inspiračně těžící ze Smyčcového kvarteta e moll Z mého života Bedřicha Smetany. Báseň Řeka z Vybouřených smutků můžeme zase číst jako slovesnou, blasfemickou variaci Smetanovy Vltavy. Ale hudba je výrazně spojena také s postavami Sovových románů a povídek. Takový Oskar, bratr Tómy Bojara ze stejnojmenného románu, představuje umělce marně hledajícího jakési nové hudební formy. Hrdinka Ivova románu, Štěpánka, dává zase přednost své umělecké touze a hudební kariéře klavíristky před vztahem s Ivem. A zmínit musíme i hlavní postavu novely Pankrác Budecius, kantor. Pankrác miluje hudbu až animálně a bez jeho umění se neobejde žádná muzika v kraji.

A kolik hudebních pojmů a italské hudební terminologie nacházíme v názvech Sovových básní. Co třeba takový Ranní zpěv lásky, Jitřní chór zpívá nebo hned celá sbírka Zpěvy domova. Hudební asociace a nálady vzbuzují básně jako Largo dlouhých večerů, Nokturno v zahradě kde se tančí, Andante či Hudba teplé noci. A to už nemluvíme o tom, v kolika básních je obsažen pojem „píseň“. Máme tu například Píseň minulosti, Píseň pro nová srdce, Píseň nenávisti, Píseň o hodinách tvůrčích anebo Píseň optimismu. K hudbě, žánru písně často odkazuje i podoba veršů – pravidelná strofika, rytmus i rým. Anebo se tu jen zpřítomňuje starobylá představa básníka jako pěvce. A to už jsme zase na počátku lyriky, kdy hudba a poezie nebyly bez sebe myslitelné.

Antonín Sova zhudebněný

Toto hudební posvěcení Sovy-člověka i Sovy-básníka vycítili mnozí skladatelé a využili jeho dílo ve své tvorbě. Ať to bylo v rovině určité inspirace, nebo přímo komponovali na slova jednotlivých básní. Je to pořádná řádka známých, méně známých i dnes už zapomenutých umělců – Vítězslav Novák, Josef Suk, Jindřich Jindřich, Jaroslav Kvapil, František Pícha, Jaroslav Novotný, Ladislav Vycpálek a mnozí další. V jejich tvorbě najdeme jak komorní skladby pro hlas a nástroj či skupinu nástrojů, tak skladby pro celý orchestr. Skladby pro mužské, ženské i smíšené sbory. Skladby ctící zákony klasické hudby a jejích forem i skladby populárnějšího zaměření.

Celá tato sovovská hudební žeň však vznikala zejména v první polovině 20. století. Později se hudebníci a písničkáři přirozeně soustředili zejména na soudobou poezii, například Josefa Kainara nebo Václava Hraběte. Od počátku tohoto století se však Sovovým veršům čas od času dostalo moderního pojetí. Širší veřejnost určitě zaznamenala počin pražské skupiny HM, která neotřele zhudebnila slavnou báseň Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?, anebo píseň Moniky Načevy Do jezer stíny lesů padaly, která je součástí alba Sick Rose, vydaného v roce 2010 v souvislosti s výstavou Decadence Now.

V roce 150. výročí básníkova narození mají všichni milovníci Sovovy poezie a hudby opět velký důvod k radosti. Písničkář Jiří Bílý a kytarista Michal Röhrich zhudebnili třináct Sovových básní a vytvořili z nich ucelené, významově i náladově prokomponované album Až bude po boji. Ale to není vše. Jana Hrušková, organizátorka multižánrového festivalu Pacovský poledník, oslovila i další umělce s prosbou o zhudebnění libovolné Sovovy básně. Čtrnáctý ročník festivalu v srpnu 2014 tak představil Sovovy verše v interpretaci Ivana Hlase, Mňágy a Žďorp nebo třeba skupiny Jablkoň. Všechna hudební aranžmá básní se nahrávala a v současné době se míchá a produkuje CDéčko. Máme se na co těšit.

Sdílet