Mladé dívce

Jak doušek z hliněného džbánu prosta jsi,
jak slunce jas, kdy pad ti zlaté na vlasy,
a v očích tvých je říčky stříbro šedé,
jež za městem se vine
a mezi domky, olše v obzor dálný vede,
tak z brv tvých chladné proudy stříkají a stinné.
Vše kvete v tobě. Vůni cítit jetelů,
vše z modra, zeleně a z úbělu,
z moudrosti síně, ze stropu kde nízce visí
nad hlavy křídla bílých holubic,
kde čas jak ještě stál by, stál a stál,
medový bzukot drobným oknem hraje
skrz balzamíny… a tvá jemná líc
jak z pověr babiččiných stkána, z báje
a ze všeho, co nezpustošil žal…

Sdílet