Pelhřimov

Velké a tajemné město, to byl Pelhřimov pro Antonína Sovu. Protože to byl chlapec nadaný, rodiče se i přes nelehkou finanční situaci rozhodli, že půjde studovat. A tak v roce 1876 nastupuje dvanáctiletý Toník Sova na obecní nižší reálné gymnázium v Pelhřimově. V primě bylo v jeho třídě 46 žáků a za třídního měli učitele Jana Vyhnánka. Budoucí básník tenkrát bydlel u kováře Aloise Štěpánka v čísle popisném 37. Ve stejném domě bydlel také Sovův spolužák Josef Smrčka, který na svého přítele později vzpomínal

„Na spolužáka primána Sovu se proto dobře pamatuji, poněvadž jsme tehdy bydleli v jednom domě v Pelhřimově. Byl to studentík velice snivý a citlivý – stýkali jsme se denně, a jako dnes ho vidím, jak často sedával v koutku na svém kufru, a se slzami v očích čítával dopisy od své matky, tehdy již velmi churavé, o jejíž život se tolik bál. Stýkali jsme se v životě osobně i písemně a měli jsme se rádi.“

Ve 2. třídě měl Sova najatý pokojík v čísle popisném 66 u Josefa Konečného, učitele v Pelhřimově. Třídním v sekundě byl opět Jan Vyhnánek. Ve 3. třídě byl bytným znovu Josef Konečný, tentokrát ale v čísle 9. Po třech letech Antonín Sova Pelhřimov opouští a do kvarty nastupuje na gymnázium v Táboře.