Pelhřimov

Zobrazit na mapě

Velké a tajemné město, to byl Pelhřimov pro Antonína Sovu. Protože to byl chlapec nadaný, rodiče se i přes nelehkou finanční situaci rozhodli, že půjde studovat. A tak v roce 1876 nastupuje dvanáctiletý Toník Sova na obecní nižší reálné gymnázium v Pelhřimově. V primě bylo v jeho třídě 46 žáků a za třídního měli učitele Jana Vyhnánka. Budoucí básník tenkrát bydlel u kováře Aloise Štěpánka v čísle popisném 37. Ve stejném domě bydlel také Sovův spolužák Josef Smrčka, který na svého přítele později vzpomínal

„Na spolužáka primána Sovu se proto dobře pamatuji, poněvadž jsme tehdy bydleli v jednom domě v Pelhřimově. Byl to studentík velice snivý a citlivý – stýkali jsme se denně, a jako dnes ho vidím, jak často sedával v koutku na svém kufru, a se slzami v očích čítával dopisy od své matky, tehdy již velmi churavé, o jejíž život se tolik bál. Stýkali jsme se v životě osobně i písemně a měli jsme se rádi.“

Ve 2. třídě měl Sova najatý pokojík v čísle popisném 66 u Josefa Konečného, učitele v Pelhřimově. Třídním v sekundě byl opět Jan Vyhnánek. Ve 3. třídě byl bytným znovu Josef Konečný, tentokrát ale v čísle 9. Po třech letech Antonín Sova Pelhřimov opouští a do kvarty nastupuje na gymnázium v Táboře.

Kapitola z mládí, úryvek
Tu jak by všichni zbavit se mne chtěli,
mne zavezli do vzdáleného města
po krátkém čase… Město černé bylo
s tou branou obrovskou, kde hoši hráli
s pokřikem v míč. Nápisy starodávné
na bráně budily svět zašlý ve mně,
cimbuří stará, podloubí tu v slunci
se leskla večerním a shasínala
a divný ruch tu výskal… Mladí hoši
s knihami chodili tu večer. Lampy
hořely tiše, jasně tak a dámy
se smály, velká kašna na náměstí
crčela, jakous touhou po domovu
mne mátla píseň, ze zahrad jež zněla
restaurac otevřených… Lidé zvláštní
mi připadali… a já seznamoval
se s přátely novými na chodnících,
jež ve škamnech jsem ráno viděl… V bolest
mou jakýs paprsk velký svítit počal
nadějí nových, starostí a práce, –
– mne nikdo nehlídal zde, – netísnilo
ovzduší pláče; prsa šířila se
hrdostí; samostatným, tichým sněním
já počal duši svoji naplňovat,
své nitro tišit, – ah, to staré město,
vzdálené město miloval jsem příliš!

Zlomená duše, 1896

Pelhřimov, Palackého ulice s Dolní bránou

Pelhřimov, Palackého ulice s Dolní bránou – Foto: Jakub Raš

Pelhřimov v roce 1930

Pohled na Pelhřimov, rok 1930 – Foto: pohlednice, archiv Jakub Raš

SdíletShare on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+