Výstava fotografií Zdeňka Kliky

A do dálky a do šíra se hloubka kraje rozvírá

Antonín Sova byl typ básníka hudebního a vizuálního. Zdeněk Klika to má podobně. Pokud je mi známo, verše zatím nepíše, ale vedle fotografování hraje na bicí. Mohl by Sovu třeba zhudebňovat, ale úzký kontakt s jeho poezií navazuje právě prostřednictvím zraku. Pomiňme zde na první pohled viditelné filiace mezi básníkovými verši a Zdeňkovými obrázky, které vyplývají ze zobrazování stejného „předmětu“, tedy krajiny Pacovska. Jde tu spíše o obdobné vnímání a nahlížení kraje, v zdůrazňování jeho příznačných prvků a povyšování těchto prvků na významné, k lidem promlouvající skutečnosti.

Klasicistní pavilon Hříbek v Lukavci — Foto: Zdeněk Klika

Jak k nám Zdeněk Klika promlouvá? Ve svých fotografiích umně pracuje s kompozicí a perspektivou, hraje si s expozicí, se světlem a stínem, s barevnými škálami a přechody. Představuje nám svůj úhel pohledu na krajinu, v kterém obdobně jako Sova ve svých básních sugeruje rozlehlost obzoru, mění polohu horizontu, dává vyniknout obloze, liniím kopců, polí a cest. Mezi nebem a člověkem je tak rozeklána fotografie Zdeňka Kliky. Vysoké jarní nebe střídá podzimní prsť obnažené země. Dramatičnost a monumentalitu těchto krajin vždy zdůvěrňují a zabydlují upomínky lidské aktivity a práce – čerstvě seklé seno, právě zorané pole, pamětní kříž mezi stromy… Krajina má lidský rozměr i lidskou paměť. Jsme u nás.

Jít za horou, když někdo čeká nás…

Nad tím vším se jako mytické boží oko tyčí vrch Stražiště, na nějž by se daly vztáhnout Sovovy verše „Tisíckrát jsem si představil / kraj svůj, a vždycky jiný byl.“ Stražiště magnetickou silou přitahuje zrak diváka a společně s liniemi, otevřeností a volností prostoru vybízí k pouti krajinou. Ať už krajinou reálnou nebo krajinou vlastní duše či snů. Statický obraz má tak v sobě vnitřní pohyb, aniž by fotograf použil předlouhou závěrku, která rozhýbe i pomalu plující mraky.

Vrch Stražiště při soumraku — Foto: Zdeněk Klika

Dobrá fotografie je taková vizuální báseň a často i jako báseň vzniká. Někdy je dílem okamžiku a příhodné konstelace všemožných podmínek, někdy vyžaduje dlouhou přípravu i následnou postprodukci. Rozhodující je však jenom výsledek; jedinečné dílo, ve kterém nacházíme zalíbení i přes rozdíly času, povah nebo zkušeností.

Zdeňka Kliku a Antonína Sovu od sebe dělí přes sto let. Dvě výrazně odlišné generace, dva různé lidské světy. Básně a fotografie. Ale jsou to dva lidé jednoho kraje a téhož daru: umět se dívat a umět tento pohled zvěčnit pro nás ostatní.

Co: Z mého kraje – výstava fotografií Zdeňka Kliky
Kdy: 22. 7. – 10. 9. 2014
Kde: Městské muzeum Antonína Sovy v Pacově

Sdílet